.
Jedenáctihodinová instalace čtyř výročí byla velmi náročná, díky Tomaidesovým a M. Prokišovi se sešly opravdové, nejen sametové, „skvosty“. A s Maruškou Tomaidesovou jsme měly čas vzpomínat ....
Text básně Pocestný strakonického rodáka F.L. Čelakovského začínající slovy „Je to chůze po tom světě…“ se na zahájení vernisáže prvního ze čtyř výročí 710 let první zmínky o Újezdě přímo nabízel. Malé odbočení - jako dítě školou povinné si pamatuji nádherné vyobrazení Čelakovského básně Toman a lesní panna. Bohužel se Strakonice v 70. letech měnily podle vzoru sovětského družebního města Mozyru a rodný domek Čelakovského padl s několika dalšími za oběť panelové výstavbě. Rodný dům J. Skupy měl štěstí - v něm se v roce 1921 zakládala KSČ. Smutné je, že k takovým nevratným škodám dochází po republice i dnes. Vždyť i osud újezdského společenského domu Na křižovatce je toho zářným příkladem!
Druhým výročím bylo 30 let svatořečení Anežky České ve Vatikánu 12.11.1989 za přítomnosti tisíců českých věřících. Nikoho v ten den vůbec nenapadlo, že díky událostem 17. listopadu a všeho, co následovalo poté, bude 25.11.1989 bohoslužba ze Svatovítského chrámu celebrovaná kardinálem Františkem Tomáškem přenášena státní televizí. My v Újezdě jsme Anežčin odkaz naplnili v den tohoto výročí 12.11.2019 v Galerii Zelený Dům, kdy jsme díky finančnímu výtěžku z charitativní výstavy mohli podpořit léčbu újezdské školačky Anežky. Jak symbolické! (pozn. více v článku Na Anežku Anežce).
Po “Modlitbě pro Martu”, písni, která se stala symbolem roků 1968 a 1989, a kterou bez hudebního doprovodu zazpívaly sovičky, nezůstalo oko suché. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků vernisáže. Velkým pomocníkem při přípravě mi byla kniha Můj rok 1989, díky které jsem mohla připomenout důležité informace zlomového roku našich dějin z oblasti kultury, vědy, sportu a politiky. Při čtení osobní vzpomínky paní Taťjány Horké na listopadové události se mi chvěl hlas - prožívala jsem ty chvíle stejně jako ona, studentka vysoké školy, přímo v ulicích Prahy. Jak jsme k sobě měli blízko, srdce otevřená. Něžná, sametová revoluce. A teď, po 30 letech, mi bývá často smutno. Tu dobu si moc dobře pamatuji a žasnu nad tím, jak se dějiny dají překrucovat. Mrtvý se vyjádřit nemůže a živý si přisvojuje zásluhy!
Od první vernisáže výstavy v muzeu, která se konala 28.10.2004, uběhlo 15 let. Slavnostní projev otce zakladatele a čestného předsedy muzejní rady jsem záměrně ponechala na závěr. Historik PhDr. Miloš Schmidt dokázal opět, že je Mistr slova, od kterého se my mladší máme stále co učit. Děkuji všem, kteří svou prací a zkušeností přispěli Újezdskému muzeu, a vzpomínám na ty, kteří už mezi námi nejsou. Věnujme tichou vzpomínku PhDr. Jaroslavě Jiráskové, dr. Zdeňce Ladové, prof. Petru Voňkovi a Melánii Tožičkové.
Slavili jsme po „újezdsku“, SRDCEM a s NADŠENÍM, vědomi si toho, že tvořit můžeme díky klidu na práci a svobodě, která je tak křehká. Poděkování všem, kteří si přišli zavzpomínat a ocenili tím zároveň půlroční přípravy výstavy a vernisáže muzejní rady a zaměstnanců ÚMČ Praha 21(poděkování v ÚZ 2019/11). Velký dík rodičům soviček, kteří v Újezdě v sobotu zůstali, přivedli své děti a dávají jim tak příkladný vztah k místu, ve kterém žijí. Třeba někdo z těchto dětí bude v našich šlépějích pokračovat.
Ing. Eva Danielová, Újezdské muzeum, 17.11.2019
Copyright © - 2024 | Masarykova ZŠ (fotografie pořízeny žáky Masarykovy ZŠ) &   Vitalex Computers s.r.o. - Tvorba školních webů | Prohlášení o přísupnosti | Cookies